Když má manželka před časem zjistila, že značka Vitra vytvořila limitovanou edici ikonického dřevěného ptáčka v bílém provedení, který by do našich obchodů měl dorazit v březnu 2018, bylo mi hned jasné, že je to jen otázka času, než se zabydlí i u nás.
Tato ikona se objevila roku 1950 na fotografiích z Eamesových domu, kde sedí na podlaze obývacího pokoje v původním černém provedení. Tento dřevěný ptáček je tam dodnes a vítá hosty domu Eamsových v Pacific Palisades v Kalifornii. Také se objevil na ikonických reklamních fotografiích pořízených Charlesem Easem – ptačí grafická silueta na pozadí geometrické mřížky, kterou tvoří několik Wire chair.
Sošku Eames house bird pojí zajímavý příběh. Tato soška, i když se to zdá, není návrhem Charlese a Ray Eamesových, ale byla jen součástí jejich osobní sbírky. Pták totiž původně sloužil jako návnada na vrány a byl vyroben někdy po roce 1900 ve městě Henry ( USA ), kde měl řemeslník Karel Perdew podnik na výrobu a prodej těchto dřevěných ptáků a tyto nabízel v mnoha variantách. Eamesovi byli fascinováni čistotou výrazu této sošky a skvělým řemeslnickým zpracováním a říká se, že ji koupili kolem roku 1940 během svých cest. Od té doby se tato soška stala populární mezi sběrateli lidového umění a občas je možné tento kousek najít na aukcích. Od roku 2007 se Eames House Bird vyrábí v reedici pod značkou Vitra.
To je příběh, jak se tento ptáček stal slavným.
A teď můj příběh. Ani tak ne o tom, jak jsem se stal slavným, ale jak jsem si během jednoho dne dokázal vybrat smůly na dva roky.
Do Štědrého dne zbývaly tři dny, když si v podvečer má drahá všimla během procházení mailů, že bílá verze ptáka dorazila do prodejny D1ONE v Čestlicích a mají 4 kusy. Hned jsem věděl, že jednoho musím koupit a že to bude báječný vánoční dárek. Koupi jsem musel realizovat bez vědomí mé ženy. Následující den jsem měl volno, ale manželku čekala práce. Prostě ideální den si pro něj zajet.
Prodejna v Čestlicích je docela z ruky a je optimální řešením, když tam člověk jede autem, protože dostupnost MHD je trošku složitější. Jelikož si manželka vzala auto do práce, trošku se to zkomplikovalo. Napadlo mě, že bych si auto nenápadně půjčil, až manželka dorazí do práce, a potom ho zase vrátil tak, aby si toho má drahá vůbec nevšimla. Problém byl v tom, že jsem měl pochybnost, že parkovací místo, ze kterého si auto půjčím, bude prázdné i po mém návratu. Nechtěl jsem vzbudit podezření, tak jsem vymýšlel dál. Dalším plánem bylo využít přátele. Zkusil jsem oslovit dva, kteří by mě tam mohli zavést, ale zákon schválnosti fungoval a bohužel žádný z nich nemohl. Tam mi nezbývalo nic jiného, než vyrazit na dobrodružnou cestu MHD.
Spočítal jsem, že cesta tam by trvala 1 hod. 40 min. Prodejní doba byla od 10 hodin, a tak jsem naplánovat, že vyjedu tak, abych tam hned na desátou byl. Ovšem těsně před tím, než jsem vyrazil z domu, přišla další komplikace. Má drahá mi volala a požádala mě, abych doma převzal balíček, který jí mají doručit. Prý jestli to nebude problém? Mírně znepokojivým tónem jsem odvětil, že to problém nebude. Když mi řekla předpokládaný čas doručení, tak jsem nevěřil svým uším. Bylo to mezi 11-13 hodinou. Takže jsem nemohl vyrazit pro ptáčka ráno, ale musel doma čekat na balíček a teprve poté vyrazit, tak abych se zase stačil vrátit do 16:30 hod. domů a manželka nic nepoznala.
Doufal jsem, že balíček dorazí dříve, ale když hodiny ukazovaly 11:55 hod a já neměl žádnou zprávu od kurýra, už jsem vážně začal být dost nervózní. Manželka mi tou dobou napsala, že kurýr má zpoždění a má přede mnou ještě 6 zastávek. Říkal jsem si, že více smůly už nemůžu mít. Naštěstí kurýr dorazil pouze s desetiminutovým zpožděním, a tak jsem věci rychlostí blesku přebral a zkontroloval a vyrazil směrem D1ONE.
Poté, co jsem zvládl cestu MHD, tak mě čekal kilometr pěší chůze do prodejny, protože blíž jsem se pomocí MHD nedostal. S vidinou ušetření pár minut, jsem zvolil mírný poklus, abych ušetřil trošku času. Když jsem značně udýchán dorazil do prodejny, tak jsem potřeboval realizovat bleskový nákup a dát se na cestu zpět. Na prodejně jsem zjistil, že 2 ze 4 už byli prodáni, takže 2 ještě zbývali. Zkontrolovali jsme, zda je s ptákem vše v pořádku a šlo se na placení.
Další komplikace byla na světě. Od jakživa mě technika nemá ráda, ale když mi pán sdělil, že má problém s pc a momentálně nelze zrealizovat platbu, tak jsem tomu nechtěl uvěřit, že můžu mít tolik smůly. Po deseti minutách snažení se systém rozběhl a já mohl konečně zaplatit a vyrazit na cestu zpět.
Potom, co jsem zdolal pěší úsek a dočkal autobusu MHD, který měl k mé smůle 10 min zpoždění, jsem vyrazil na cestu zpět. Moc jsem toho ten den nevypil a nesnědl, tak po poklusem zvládnutém kilometru už ani ten přetopený autobus nebyl úplná výhra.
Když jsem dorazil domů, a že jsem to před návratem manželky nestihl, ptáka jsem ukryl ve sklepě a bylo hotovo 🙂
Ale co čert nechtěl, problém nastal den před Vánoci, v době když jsme se chystali na cestu k rodině. Když už to vypadalo, že budeme vyrážet až kolem 10 hodiny, mou manželku napadla úžasná myšlenka a chtěla se po cestě zastavit v prodejně D1ONE a na ptáčka se podívat. Problém byl na světě. Co když mě pán, co mi ptáka prodával, prozradí, nebo si manželka bude chtít koupit posledního ptáka, co na prodejně mají? A že jak ji znám, důvody bát se tohodle nápadu byly více než oprávněné.
Otevírací doba byla zase od 10 hodin a tak jsem nás zdržel do té doby doma. A jelikož mě nic jiného nenapadlo, tak jsem šel s odpadky, abych mohl být chvíli sám a během toho zavolal na prodejnu. Cituji má první slova: „Dobrý den, to vy jste mi včera prodával toho ptáka?” Pán potvrdil, že to je on. „ A jste na prodejně sám?“ ( v tu chvíli si musel myslet, že ho tam chci snad přepadnout 🙂 ).
Potvrdil mi, že je tam sám, já mu vysvětlil situaci a řekl mu, že MUSÍ zapírat. On se bál, že mu bude manželka pokládat záludné otázky. Uklidnil jsem ho, že nic takového nenastane, ale musíme vyřešit problém s posledním ptákem, protože je schopná si ho koupit, pokud zjistí, že je poslední. Vymyslel jsem, ať vytvoří fiktivní rezervaci na poslední kousek a řekne to mé manželce, v případě, že o něj bude mít zájem. Druhou věcí bylo to, že musel předstírat, že se neznáme, aby to manželce nedošlo.
Poté, co jsme přijeli na prodejnu, nejevil jsem zájem se na ptáka ani podívat a s prodejcem jakkoliv bavit, tak jsem si procházel prostory prodejny a velmi důležitě prohlížel každý kout. Manželka si samozřejmě nechala limitku ukázat. Moc se jí líbil, ale prodejce tlak ustál a s aspirací na Oscara manželce vysvětlil, že tento je již rezervován a není tudíž k dispozici.
A já měl konečně pocit, že se mi něco povedlo a z dárku bude velká radost 🙂
Ovšem stejně, jako neexistuje dokonalý zločin, vždycky přehlédnete nějaký detail. Došlo mi až zpětně, že manželka viděla tu krabici, do které ptáka standardně balí. Nenapadlo mě říct prodejci, aby ho před manželkou přímo nerozbaloval. Tak nastala poslední komplikace, musel jsem v podvečer před Štědrým dnem sehnat větší krabici, abych balení zamaskoval, a tak jí nedošlo hned na začátku rozbalování dárku, co se v něm skrývá.
Musím vám říct, že jsem se s tímto dárkem dost nadřel, ale za ten krátký okamžik překvapení a radosti při rozbalování tohoto dárku, to za to stálo 🙂