– Verner Panton
Historie Panton Chair se datuje až do druhé poloviny padesátých let, kdy dánský návrhář Verner Panton vytvořil ideu plastové židle z jednoho samonosného kusu. Výrobci však tomu odvážnému konceptu nechtěli dát šanci. Willi Fehlbaum, zakladatel Vitry, byl zaujat myšlenkou, ale souhlasil až poté, kdy se Rolf s Manfredem vrátili z návštěvy Pantona s dobrými zprávami.
Rok 1963 je označován jako začátek spolupráce mezi Vitrou a Vernerem Pantonem při vývoji jedné z nejikoničtějších židlí dvacátého stolejí. Vypadalo to jako nemožná výzva – hutné kontury navržené Pantonem totiž musely ustoupit fyzickým omezením plastu a požadavkům výrobních technologií. Vyžádalo si to mnoho let výzkumu, testování, vyřazených konstrukcí a kontinuálního vývoje prototypu.
Konečný tvar židle byl vyvrcholením deseti prototypů vyrobených z ručně laminovaného polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny. Vývojáři společnosti Vitra a Verner Panton pracovali neúnavně a vytrvale na projektu, obětovali své večery a víkendy.
Malá pilotní série jen 150ti kusů byla vyrobena v roce 1967, použitím polyesterové pryskyřice lisované za studena. Byla to první celoplastová židle vyrobená z jednoho samonosného kusu. Tvar židle a vybrané barvy způsobily doslova senzaci. Nicméně nákladná a složitá výroba nezvládala držet krok s rostoucí poptávkou. Po dalších zkouškách s pevnou polyuretanovou pěnou od společnosti Bayer bylo možné začít s hromadnou výrobou v roce 1968. Díky tomu bylo dosaženo většího vyrobeného množství, ale stále bylo nezbytné časově náročné ruční dokončování. V roce 1970 proto Vitra nahradila tento materiál injekčním vstřikováním termoplastu.
Použit byl obarvený branulát Luran-S vyrobený společností BASF. Díky tomuto materiálu musely být posíleny hrany a žebrování pod sedákem. Materiál se ale následně ukázal být mnohem méně odolný vůči stárnutí a povětrnostním vlivům, než se původně předpokládalo, což způsobilo, že se židle rozbíjely a ohrožovaly image společnosti Vitra. Židle se takto vyráběla až do roku 1979, kdy byla výroba zastavena a licence na výrobu vrácena Verneru Pantonovi.
V roce 1983 byla výroba židle obnovena v druhé verzi z tvrdé lakované polyuretanové pěny. O obnovu se však nepostarala značka Vitra ale značka Horn, patřící pod WK-Möbel, která byla v 50. letech vyhlašovatelem soutěže na nový sedací nábytek. Tyto židle se zde vyráběly až do roku 1990 a mohly nést označení Panton.
Výrobu židlí opět převzala Vitra až v roce 1990, kdy je na trh uvedla jako Panton Chair Classic. Židle je vyráběna dodnes z tvrdé polyuretanové pěny s lesklou lakovanou povrchovou úpravou. V nabídce jsou tři klasické barvy bílá, černá a červená.
V roce 1999 přišla Vitra s židlí Panton Chair vyrobenou z probarevného polypropylenu a matným povrchem, tak jak byla původně Pantonem navržena. Židle má stejné velikosti, avšak sedák a opěrák mají trochu jiné proporce. De facto třicet let po prvním uvedení na trh byl dosažený cíl Vernera Pantona – cenově dostupná plastová židle. Škoda, že Verner Panton zemřel krátce před jejím představením veřejnosti.
Prošli jsme hodně design shopů a otestovali všechny varianty. Pravdou je, že Classic Panton je úžasná, ve svém lesku jedna z nejelegantnějších židlí, ale při sezení materiál malinko „vrzal“. Matná varianta nevrže a je cenově dostupná. Pokud narazíte na podezřele levnou „Pantonku“, padělek se dá poznat poměrně bezpečně. Jak už bylo uvedeno výše, výroba židle, aby splňovala autorovy představy, je poměrně náročná. Nad levnými kopiemi si výrobci hlavu nelámou, proto je sedák ze zadní části vyztužen výrazným žebrováním.
Židle je pro svůj tvar skutečnou designovou ikonou. U nás našlo domov hned pět kousků – tři dospělácké, jedna dětská a knihovnu zdobí i miniatura. A zálibu v těchto židlích dokonce i opětují všichni členové rodiny – včetně želváka.